Včera byl náš velký, dlouho očekávaný den - tedy vlastně večer. Odpoledne jsme se začali strojit a líčit, abychom mohli posléze nastartovat košťata a jiné dopravní prostředky pro přesun čarodějnic. První přistání se konalo v Poštorné u kostela, kde mělo probíhat velké sčítání čarodějnic. Pomalu se zde slétávaly z blízkého i vzdálenějšího okolí. Sešla se tam opravdu pestrá skupina strašidel ženského pohlaví, dokonce tam přišel i šaman a inkvizitor. Přestože čarodějnic bylo docela dost, diváků přišlo mnohem, mnohem více, takže očekávaný rekord v počtu čarodějnic na jednom místě nakonec zdaleka pokořen nebyl. Naše čtrnáctičlenná skupina na sebe poutala pozornost i díky transparentu, za jehož zhotovení tímto veřejně děkujeme manželům Uhrovým. Na shromáždění jsme byly seznámeni se zněním
Vyhlášky č. 13/1994 Sb. o bezpečnosti létání na koštěti. Přítomné čarodějnice se seřadily do průvodu a za asistence policie a hasičů se odebraly do sokolovny v Charvátské, kde následovalo bujaré veselí při oldies párty. My jsme se do průvodu zařadily jen symbolicky na malou chvíli. Brzy jsme se odpojily, abychom se mohly opět vznést a odletět směrem severním - do Dolních Bojanovic.
Cestou některé z nás hrozně remcaly, prý mají žízeň a že hladina mandragory v krvi poklesla pod únosnou míru... Na chvíli jsme tedy ještě přistály u benzínky poblíž Lužic. Tam si vyprahlé čarodějnice svlažily hrdla. Hladinku v krvi pomohl doplnit jeden z hostů, sympaťák Franta, který neváhal a nám, krasavicím inteligentním, zaplatil rundu. Za to na něj budeme ještě dlouho s vděčností vzpomínat (letět s námi ale nechtěl).
Po příletu do Bojanovic nás pohotová pořadatelka (taky čarodějnice) vítala chlebem a cukrem (sůl nesehnala). Prý je ještě nikdy tak početná skupina čarodějnic nenavštívila. Seřadili jsme se do průvodu s transparentem v čele a prošli jsme mezi diváky a kapelou
Popojedem, čímž se nám podařilo "odbourat" zpěvačku. Hodily jsme košťata na hromadu a před kapelou si daly několik tanečků. Čarodějnici upálili ještě před naším příjezdem, takže jsme mohly být úplně v klidu.
Po nezbytném občerstvení jsme tancovaly za nadšené pozornosti zejména úplně nejmladších návštěvníků, asi dvouletých dětí. Zřejmě naše přestrojení nepůsobilo nijak děsivě, a tak se rády zapojovaly do našich tanců.
Byli jsme příjemně překvapeni velkým množstvím návštěvníků této akce. Mnozí pořadatelé by mohli dolnobojanovickým opravdu závidět. Bylo velmi teplo, večer pod širým nebem na místním kynologickém cvičišti se opravdu po všech stránkách vydařil.
Tančení na trávě nás dost unavilo. Přece jen jsme zhýčkaní parketami v tanečních sálech, proto jsme se necelou hodinku před půlnocí zvedli a jeli domů. Někteří nedočkavci si doma počkali na půlnoc, aby se mohli v prvních minutách nového dne políbit pod sakurami. Je první máj - lásky čas!
Fotky od Jany jsou
ZDE a od Zuzky
ZDE. Naše video
ZDE, video od Honzy Chýly
ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat