Po roce jsme se opět vydali do Bludova, abychom tam ve společnosti našich kamarádů a příznivců country tanců strávili tři dny plné tanců a pohody. Ta pohoda byla zaručena už tím, že celou akci pořádají již pravidelně Pohodáři z Bludova, jejichž heslem je: „V pohodě a s úsměvem, protančíme celý den.“ Seminář vedl skvělý a trpělivý caller Míra Procházka ze Šumaváčku. Tancovaly se tance kruhové, řadové a klasické čtverylky, které si mnohdy v domácích podmínkách nemůžeme zatancovat.
Ubytováni jsme byli jako vloni v chatě Vlčák nad Bludovem, kde jsme díky náročnému programu jen přespávali. Co jsme si však neodpustili, byla pyžamová párty po návratu z výuky a pohodová pyžamová snídaně druhý den ráno. Každý dovezl nějaké ty dobroty, o které jsme se vzájemně podělili. Zvlášť musím zmínit koláčky od Jany Úlehlové, které měly letos zajímavou a strastiplnou historii. Ale o tom později.
Nedělní loučení bylo srdečné s příslibem opětovného setkání zase za rok, pokud nás neschvátí mor a cholera. Moc rádi opět přijedeme, je nám v Bludově moc fajn, domácí pořadatelé zaslouží jedničku s hvězdičkou za přípravu akce i výborné občerstvení během dne. Těšíme se na setkání s tanečníky z různých koutů republiky, letos od Ostravy přes jižní Moravu až po Dobříš.
Ještě jednou díky a za rok na viděnou.
A samozřejmě „pár“ fotek od Jany je
ZDE.
………… a jak to bylo s těmi koláčky? Jana se do jejich výroby vrhla ve čtvrtek navečer po návratu ze služby. V zápalu boje s těstem si nevšimla, že na zředění tvarohu použila trochu jinou smetanu, která její úsilí o bezvadný produkt poněkud překazila. Už zadělané těsto tedy putovalo do ledničky s tím, že pokračování bude ráno.
Za ranního kuropění tedy Jana vyskočila z pelíšku a s napětím spěchala do kuchyně k lednici zkontrolovat těsto, zda nekyne a neopouští útroby lednice. Naštěstí bylo vše v pořádku, nasedla tedy do svého plechového oře a odkvačila do místní Jednoty koupit tvaroh nový. Pak už vše probíhalo tak jak má, koláčky se podařily a byly připraveny potěšit naše chuťové buňky.
To ale nebyla celá historie této pochutiny. Už na místě při přípravě snídaně se Věře podařilo celou várku koláčků vyklopit na zem, čímž koláčkům dodala přidanou hodnotu - trochu zemního pepře.
Dlužno dodat, že i přes tyto nesnáze byly koláčky výborné a nezbyl ani jediný.
