Jak bylo v Mikulčicích

Dostat se na mikulčický bál není úplně snadné. Jednak musíte pracně vydolovat na internetu KDY to bude a KDE koupit lístky. Na ně jsme se buď museli 1. března postavit do fronty nebo pověřit našeho bývalého člena z Mikulčic, aby nám lístky koupil on. Podařilo se mu to, i když byl v daném okamžiku na Kubě :-)
Na bále hrály dvě kapely. Stará almara Martina Žáka z Lužických hor a Mlha z Břeclavska. S Mlhou už jsme se před dvěma léty potkali - shodou okolností také v Mikulčicích. Hrají pořád skvěle. Dobře se nám na ně tancovalo. Na Starou almaru jsme byli hodně zvědaví - přijeli docela z daleka... Během svého hraní nás seznamovali se vznikem country hudby v té nejprostější podobě, jak se vyvíjela v Appalačských horách při osídlování Ameriky. Martin má sbírku starých původních hudebních nástrojů, o kterých dovede nejen zajímavě povídat, ale dokonce na ně dokáže i zahrát. Na jeviště si pozval i děti a ty, po krátkém zaučení, na některé jednoduché nástroje taky zahrály. Bylo to velmi pěkné a poučné. Ovšem pro nás tanečníky to znamenalo docela dlouhé pauzy mezi jednotlivými písničkami.... a když dlouho stojíme, začnou nám rezivět klouby a to nás moc nebaví. Ještě že v další sérii nastoupila Mlha (ne mlha). Ta hrála dlouhé písničky v dlouhých sériích, v ideálním tempu...
Pauzy, během kterých se střídaly kapely vyplňovala další představení. Dva vstupy měla taneční skupina Petronella z Bratislavy. Předtančení bylo v country stylu, jak jej známe i my. Druhý vstup měl název Clogging show. I když obě vystoupení byla výborná, zejména na to druhé jsme hleděli s velkým obdivem.
Místní si připravili scénku Indiáni. Byla to vlastně obdoba naší známé Červené Karkulky. Tu nahradila indiánská dívka jménem Šutaky, která měla sestru Šutaky Taky. Šutaky šla navštívit babičku Šutaky Taky Ne... Velmi jsme se pobavili. Poslední vstup patřil představení Nemovy biče.
Půlnoční, organizačně dobře zvládnutá, tombola ukončila veškerá čísla programu. Zaběhli jsme do baru utratit poslední dolary a pak už se jen tančilo a tančilo... dokud hudba hrála.
Fotky tentokrát nemáme. Nikomu se nechtělo hlídat foťák - přijeli jsme si hlavně zatancovat!